Do okna na vteřinu

Sbalená, po krůčcích,

uklidím svá zapomenutá,

prokřehlá rána,

do konců vzpomínek zapletu jen stužku,

dílo se zdařilo,

jen se mihlo

jak přízrak ve stínu.

Již jiný svět

tam v okně,

připadá mi

vzdálený.

Jiný obraz,

jiný příběh,

jiná cesta,

jiní lidé.

V něm příběh pokračuje,

ani mi nemává na pozdrav.

Prostě tam je,

žije svým světem.

Chladná, zatuchlá rána…

Dávám jim sbohem.

Napsáno 27. 11. 2014