Moje duha

Sestoupí z bělavých oblaků,

jež ještě před chvílí

rozpouštěly své třpytivé závěsy

a smyly prach všedního dne

a daly procitnout.

Objeví se jen zřídka

jakoby náhodou,

ač pokaždé má v úmyslu

zjevit se právě tam, kde jsem.

Nikdy ne náhodou.

Je jako duha,

která přináší pocit radosti,

pokory,

krásy světa,

melodie…

Je jako duha, která se zjeví,

jen na chvíli,

pokochá nás svými barvami,

rozesměje či rozpláče,

zavede do příběhu někoho jiného.

Umožní nám zastavit se

a zahledět do dálky,

než zmizí z obzoru.

A člověk může jen hledat.

Nebo se těšit na další setkání.

Je moje duha.

Napsáno 3.12. 2007. Věnováno mé tetě Taťjaně Medvecké.