Něha

Do stěn prázdna a zmatku

opírá se něha.

Vlny melodie

bortí vysokou hráz

strachu dnešního světa

a jako voda bystré řeky

prostupuje až do morku kostí.

Až tam,

kde spí duše,

malý šípek

se vnes´.

A tam 

z něho

ve mně

vyrůstá

a kvete

růže.

Napsáno 24. 9. 1999 během koncertu a hry Felixe Slováčka na saxofon. Věnováno Felixi Slováčkovi.