Setkání se Sluncem

Slunce sklonilo svou tvář

a otevřelo nové nebe plné hvězd.

Políbilo mě zlehka na obě tváře

a jeho záře poslala do mého nitra

teplo a sílu.

Podívalo se na mě svýma velkýma očima

a mávlo po obloze rukou,

jakoby říkalo – Nedotknout se

ani jedné z hvězd

by byla velká škoda.

A mrklo na mě s úsměvem.

Držet se za ruce se Sluncem,

tančit s ním a radovat se

byl požehnaný dar.

Byla to krásná zkušenost,

která ve mně zanechala víru,

že všechno je možné.

Dnes se občas podívám vzhůru

a vidím ho v dálce nad sebou.

Cítím jeho blahodárné paprsky

a vnitřní sílu.

Setkání se Sluncem je zážitkem,

který bych přála všem.

Ta hravost, s jakou tvoří svět,

ta rozvaha, s jakou jedná,

ta volnost, se kterou na všechno pohlíží.

Ty možnosti, které otevírá všem,

kdo je chtějí vidět.

Ta síla, o kterou se nezištně dělí

se všemi…

To pochopení, které má s každým.

Slunce mi otevřelo oblohu

a políbilo mě na obě víčka.

Řeklo mi – Sni.

A své sny si nenech jenom zdát.

Protože jen blázen

by moh´svůj sen jen tak vzdát

a doopravdy nepoznat.

Když ho má kolikrát na dosah.

---

Někdy se jen tak zastavím

a podívám se vzhůru.

Abych nezapomněla.

Napsáno 29. 1. 2015