Vánoční hvězda

Snesla se z nebe hvězdička,

zářivá, krásná, maličká.

Však bylo v ní tolik citu,

že rozezněla všechny zvony,

i ty bez soucitu.

A vnesla na zem tolik radosti,

že ji pocítili i ti bez štěstí.

A uměla se tolik rozzářit,

že vzplály i svíce na oltářích.

A kouzlila úsměv

a v každých očích

zářilo její světlo přes den,

jak hvězdy v časech nočních.

A potichu do skrytých

modliteb každé duše,

nikoliv nahlas, ani hluše,

uměla promluvit a srdce rozehrát...

Snad právě proto v tomto čase

každý každého měl náhle rád.

A protože bylo krásné tohle krásno

sdílet spolu dál,

ze světla hvězdy

se jednou za rok krásný svátek stal.

Tak VáNOČNÍ písně lidé pěli

s hvězdou tiše,

než vždy znovu sama

vzlétla k nebi výše.

-----

V dlani mi přistála hvězdička,

malá, krásná celičká.

A tak se tu o ni

dělím s vámi všemi,

abyste také krásné svátky měli,

na vše špatné zapomněli

a na vše dobré rozpomněli.

Krásné vánoce!

Napsáno 22. 12. 2019